30.1.2020 / Moje třetí cesta do Indie, tentokrát úplně jinak.
Před 2 dny jsem se vrátila zpět domů, ale v Indii jsem nějakým způsobem stále, jakoby nějaká
moje část byla stále tam. Nikdy tam není klid, spousta lidí, klaksony, krávy všude, kde se podíváš.
Motorky, auta, traktor, rikši, úzké cesty, dálnice místo dvou pruhů se v pohodě vytvoří pruhů pět,
nakonec proč ne i s auty v protisměru. Řidič vše zvládá s neuvěřitelným klidem a zároveň
telefonuje.
V Indii je barevnost, všichni mají barevné oblečení, úsměvy, ženy v sárí nosí svou postavu s
elegancí ikdyž zrovna uklízejí. Někdo zrovna někam spěchá, něco dělá, někdo spí, nebo něco
prodává… Vše je v pohybu, zdá se, že v ničem není řád, jen chaos a právě v tom je vlastně určitý
řád. Nic není, jak by mělo být. A kdo to určuje, naše navyklost? Vše chtít mít pod kontrolou, tady
není z toho nic.
Hm, když tam jsem, všudepřítomný nepořádek, krávy, pozornost at do něčeho nešlápnu, zároveň
koukám nahoru, protože opice jsou prostě opice, vedro nebo naopak zima, podle toho, kde se
nacházíte, hlavně nikdy není klid, nemožnost být sám, rychlost, změna, okamžitá reakce,
přizpůsobení, nic jiného než to přijmout není.
Indie je jako vždy : úžasné jídlo, chutě a opět barevnost, tentokrát na talíři, a ta vůně.
Těším se už domů na svoji postel, sprchu s teplou vodou a když už jsem doma, pocit je silný, chci
být zpět. Indie je úžasná, úplně jiná, jakoby jiný svět, trochu šílená, možná hodně pro mě, potřebuji
přestávku,klidně pouze jeden den. Stále slyším ten hluk, klaksony, vidím ten binec, úsměvy a
barevnost, srdce je štastné, běží mi obrazy vzpomínek, nejde zapomenout, oči paní, její bezzubý
úsměv jak mi prodává voňavý ananas. Maličký pultík s ananasem, papájou s kokosem, nic víc, nic
míň, ale určitá stálost pro mě v tom nestálém. Vždy je tam, těsně než vcházím do nemocnice.
10 denní studijní pobyt v ajurvédské nemocnici je nezapomenutelný zážitek, měla jsem možnost
vidět jednotlivé ordinace, praxi pančakarmy, výrobu léků bez chemie a zcela ruční metodou, tak jak
se praktikovala po tisíciletí. Laskavost a trpělivost lékařů jak se studenty, tak s pacienty a námi,
Evropany co se snažíme u nás praktikovat tuto úžasnou funkční, systémovou metodu. Jaká
nádhera být byť jen na chvíli součástí. Jako bych se vrátila domů. Vše co se učíme, se mi spojuje,
zapadá, větší pochopení. Jsem vděčná že mám tuto možnost a zároveň cítím a vím nejen z této
cesty, tak nějak vnitřně už dávno, ajurvéda je systém, jasnost , dannost, jak žít v souladu s duší,
přírodou, vesmírem, se sebou sama. Děkuji, děkuji za nejkrásnější zážitek s ajurvédou, možnost
učit se od takto moudrých, vzdělaných, pokorných lidí.Vidět a zažít, být a učit se v ordinacích, nedá
se to popsat, jen děkovat za tuto jedinečnou možnost. Bylo to neskutečně plných, náročných
extrémních 10 dní, zakončených slavnostním ceremoniálem, kdy cítím hlubokou vděčnost,
hloubku, dojetí, a vím, že z této zkušenosti budu čerpat celý svůj život.
Cítím neskutečnou vděčnost, že mám tuto možnost, díky studiu v Gurukule.
